Táborské listy - 12.7.2003 Táborská výškařka Blanka Povolná má za sebou nadmíru vydařené sportovní období. Táborské listy - 12.7.2003 Táborská výškařka Blanka Povolná má za sebou nadmíru vydařené sportovní období. Na sklonku minulého týdne přibyla do sbírky osmnáctileté závodnice zatím nejcennější trofej její dosavadní kariéry - zlatá medaile z mistrovství republiky juniorů. Stejně jako prvenství mezi českou elitou potěšil i výkon talentované atletky - 178 centimetrů. Ve vaší rodině hrál prim volejbal, a také vy jste do výškařského sektoru přesídlila zpod vysoké sítě . . . Jak k tomu došlo? Volejbal jsme chodily hrát s kamarádkami, ale kolektivní sport mi nijak zvlášť neimponuje. Atletiku jsme dělali ve škole. Mně výška docela šla, a tak mi naše učitelka poradila, abych to zkusila v oddíle v Nové Včelnici. Právě tam jsem s atletikou začínala. Pak už jsme se potkali s Romanem Bémem a věci nabraly rychlý spád. Zlatý výkon z mistrovství republiky je pouze o dva centimetry horší, než krajský rekord současné reprezentantky a vaší táborské kamarádky Ivy Strakové. Chystáte se jít v jejích šlépějích? K tomu, abych dělala atletiku na vrcholové úrovni, mám stále ještě daleko. Nejsem zrovna nejvyšší a navíc to vyžaduje velkou psychickou odolnost. Iva je v tomto směru trochu jiný typ než já. Případnému úspěchu bych se pochopitelně nebránila, ale nechávám tomu volný průběh. Dál chci závodit hlavně pro radost. Věřila jste před šampionátem v tak kvalitní výsledek a výkon? Nijak zvlášt jsem o tom nepřemýšlela, ale v poslední době se mi docela dařilo. Doma si kreslím graf svých výkonů. Před mistrovstvím šla jeho křivka dolů a pak najednou nahoru. Nechtěla jsem si to pokazit a vyšlo to. Závod provázelo nepříznivé počasí. Podle slov trenéra Romana Béma vám takové podmínky v cestě za vítězstvím spíše pomohly... Možná, že ano. Všechny mé soupeřky jsou holky z větších měst. Když prší, jdou trénovat do haly. Já pocházím z menší obce a podobné počasí mi nevadí. Druhá v pořadí Moravcová před mistrovstvím skočila v Itálii sto osmdesát pět centimetrů a nepřipouštěla si, že by neměla vyhrát. I proto jsem samozřejmě ráda, že jsem ji porazila. O tomto víkendu vás čeká seniorské mistrovství republiky v Olomouci. S jakými plány na Moravu cestujete? Při pohledu na startovní listinu bych byla spokojená s umístěním do desátého místa a s výkonem sto sedmdesát pět centimetrů. Kdybych skočila méně, byla bych zklamaná, sto osmdesát je zase přece jen dost vysoko. Nerada si ale dávám nějaké cíle, protože když mi pak něco nevyjde, jsem naštvaná. O prázdninách si od závodění odpočinete? Ano, musím se přiznat, že už se na to moc těším. Příští týden odjíždím s rodiči do Krkonoš a pak si dopřeju ještě jeden oddechový týden. Srpen vyplní tréninky a čeká mne i soustředění. No a potom už to začne nanovo.