Když v roce 1988 vyjela první výprava táborských atletů do tehdejšího západního Německa, nikdo si nedovedl představit, že vznikne dlouhodobé přátelství a partnerství mezi atletickými oddíly. Na začátku všeho stáli dvě velké postavy obou atletických oddílů Ing. Jan Pán a Hans Joachim Eckhardt. Díky pozvání atletického oddílu LAV Dietzhölztal, které bylo nutné k tomu, aby závodníci a funkcionáři mohli do západního Německa vycestovat. Kromě pozvání bylo potřeba vyběhat značné množství povolení a tak po jejich zdárném obstarání mohli všichni odjet na první návštěvu. Pro mnohé to byla první možnost se podívat do západní Evropy a i si vyzkoušet své jazykové znalosti. V roce 1989 pak poprvé přijeli závodníci LAV Dietzhölztal a i pro ně to bylo v mnoha případech první vycestování do tzv. východního bloku. Pro obě strany byly první návštěvy velkými zážitky. Po sametové revoluci pak bylo již vycestování snazší a hned v roce 1990 se návštěva táborských závodníků v Dietzhölztalu opakovala. Od této doby se s menšími pauzami měnila místa setkání. Letos jsme vyjeli do Dietzhölztalu ve 12-ti členném složení (Libor Junek, Jana Kárová, Markéta Mikešová, Simona Havlová, Dominika Šimáková, Eva Krejsová, Petr Krch, Ondra Chudý, Lada Studenovská, Klára Markvartová, Klára Babínková a David Bor) a pro téměř všechny účastníky, to byla první návštěva Dietzhölztalu. Naši hostitelé pro nás přivítali milé přivítání v jejich klubovně, kde se sešly i hostitelské rodiny. V sobotu jsme navštívili historické město Wetzlar a díky průvodkyni jsme měli možnost toto město s bohatou historií poznat. Po prohlídce následovala návštěva Aquareny v Dillenburgu, kde jsme mohli využít široké nabídky vodních atrakcí k zábavě a regeneraci. Večer jsme kvůli nepřízni počasí museli změnit program, kdy místo prohlídky městských slavností v nedalekém Haigeru jsme využili útulné klubovny. Společenské hry se vydařily i přes drobné jazykové bariéry, ale ve finále se všichni dobře bavili.Nedělní pobyt na stadionu zahájily netradiční závody, které připravil Frank Rademacher. Soutěžilo se ve třech individuálních disciplínách - hod kladivem na cíl, skok o tyči do dálky na cíl a běh na 400m, kdy závodník musel nahlásit čas, který zaběhne a cílem bylo tento čas co nejvíce dodržet. Závěrečná štafeta 10x100m s tyčí a podlézáním překážky byla výborným zakončením sportovního dopoledne. Po jeho skončení jsme přímo na stadionu poobědvali grilovaná masa a klobásy, spousta zeleninových salátů a místních specialit.  Po předání daru od  představitele zastupitelstva Dietzhölztalu a rozloučení s našimi hostiteli  nás čekala zpáteční cesta.  Ta proběhla velmi hladce . Celý pobyt byl ze strany účastníků i hostitelů  velice pozitivně hodnocen a  nám nezbývá, než se připravit na  příští rok, kdy budeme  v hostitelské roli  zase  my.Děkuji všem účastníkům za dobrou reprezentaci našeho oddílu jak na poli sportovním, tak i na společenské úrovni. Zase jsme viděli atletiku z trochu jiného úhlu pohledu.