Jednou jsem viděl v televizi záznam z havajského závodu IRONMAN (3.8km plavaní, 180km kolo, 42km běh). V té době pro mě byly tyto výkony sportovců neuvěřitelné. O tomto závodě se mi zdál dokonce sen, kdy dobíhám cílovou rovinkou a celou trať mám úspěšně za sebou. Tenkrát to byl jen pouhý sen, který měl svůj čas… Dnes mohu říci, že jsem při tomto závodě, který se svým profilem tratě a náročnosti řadí mezi ty nejobtížnější na světě, pokořil sám sebe.
Dne 1. srpna 2010 v půl třetí ráno vstávám společně s Tomášem Svobodou na svůj první závod „IRONMAN“, který startuje v 6 hodin na jezeře poblíž města Bolton. S velikým odhodláním, dát do tohoto závodu vše, jsme si den před závodem uložili veškeré věci do depa. Před tímto závodem mám osobně velký respekt, především z plavání, nejsem tak dobrý plavec a délka této plavecké trati mě děsila. Mám na sobě svůj neopren a pomalu se Tomášem přesouváme na start, kde je již připraveno dalších 1400 sportovců čekající na jediný výstřel, po kterém se vše rozjede jako mohutný vlak.
Výstřel zazní, ano a je to tady! Plavání je nekonečné, ale kupodivu se mi plave dobře a propracovávám se pomalu vpřed. Uvědomuji si, že během plavání nesmím nabrat moc velkou ztrátu, abych měl o to větší šanci ji na kole dojet a mohl dobýt první stovku závodníků.
Z vody vylézám na 330. pozici za 1h 7 min. Jsem mile překvapen a mám spíše pocit, že se mi rozbily hodinky. I přes četné množství závodníků depo probíhá v klidu. Na kole se cítím dobře, i přestože mě čeká 183km s převýšením na trati necelých 2500m. Celých 183km se pomalu propracovávám do první stovky. Zhruba na 150 km se mi daří a dojíždím Tomáše Svobodu, který skvěle zaplaval. Díky těžkým kopcům jsem dokázal postupovat vpřed. Celou trať (183km) jsem zvládl za rovných 6h. S tímto výkonem jsem se propracoval na 91. pozici. To potvrdilo můj risk, kdy jsem se snažil dát do kola co nejvíce sil, abych při běhu dokázal udržet své postavení. Nevěděl jsem, že to opravdové peklo na 42km a 600m převýšení mě teprve čeká.
Poměrně svižně jsem vyběhl a hlídal si pohodové tempo. To, co následovalo prvních deset kilometrů, jsem znal jen ze svého závodu v terénním triatlonu v českém poháru (XTERRA Prachatice). Začalo dlouhé stoupání v bahnitém terénu, které mi každým dalším krokem ubíralo síly a koncentraci. Poté následoval dlouhý běh na asfaltu, který pomalu a jistě rozbil mé kolena. Každým kilometrem jsem si zkracoval krok a čím dál více nastupovala bolest kotníků. Tím začal boj ne o první stovku, ale abych dokázal dokončit svůj dětský sen. Po čtyřech hodinách běhu a odříkání se blížím k cílové rovince. Nemám sílu ani brečet štěstím ani se smát. Mé pocity jsou smíšené, ale jsem šťastný. Dokázal jsem to!
Do cíle jsem nakonec doběhl na 150. Pozici, celkový čas byl 11:24:04. Tomáš Svoboda dokončil na 130 příčce v čase11:13:00. Dokázal jsem to i za cenu toho, že jsem riskoval na kole a věděl, že následující sobotu mne čeká další Světový pohár v terénním triatlonu ve Špindlerově Mlýně. Kam jsem v pátek 6. 8. 2010 odjel společně se svou svěřenkyní Markétou Roubalovou.
Snažil jsem se po celý týden zregenerovat a rozchodit bolavé tělo. Ale sobotní start na světovém poháru v XTERRA ve Špindlerově Mlýně, byl spíše dalším vnitřním bojem, abych dokončil tento extremně náročný závod. Čekalo mě 1200m plavaní, 33km MTB a 10km běh. Trať byla extremně náročná díky deštivému a chladnému počasí. Plavecká část byla poměrně v pohodě, ale cítil jsem, že mi chybí rychlost a bolest ramene mě trošku limitovala.
Na kolo jsem vyjel v klidném tempu, abych se rozjel. Čekal jsem, jak bude tělo reagovat a postupně jsem se dostával do tempa a dokázal jsem trošku stáhnout ztráty z plavání. Nakonec jsem dojel hluboko za svým standardem. Na běh jsem již nastoupil z neustupující bolestí v koleni, která se bohužel zhoršovala a nedovolila mi zrychlit. Celý závod jsem dokončil za 3h 06min.
Tento týden byl pro mě extrémní, ale porval jsem se s tím. Účast na závodě v Anglii je pro mě obrovská zkušenost, která pro mě znamená více než kdyby mé umístění na závodu XTERRA Špindlerův mlýn, bylo odpovídající mé běžné formě.
Děkuji všem, kteří mě podpořili.
Především tak sponzorům: Author, IFER, Lahofer, Inspiro a Atletice Tábor.
S pozdravem Tomáš Slavata.
