Hvězdou atletické Velké ceny Tábora bude Jakub Holuša, který se stal letos v březnu halovým mistrem Evropy v běhu na 1500 metrů. V Memoriálu Jana Pána v běhu na 800 metrů je pasován do role největšího favorita závodu.

Jak se změnil váš život po letošním halovém mistrovství Evropy, kde jste se stal evropským šampiónem v nezapomenutelném závodě na 1500 metrů?

Nijak rapidně se nezměnil, i kdyz samozřejmě nějaké změny poznávám. Je teď o mě větší zájem. Občas mě někdo pozná i na ulici. Nejvíc si cenním respektu zahraničních běžců, kteří můj výkon dokaží ocenit. Já to ale beru tak, že už je to minulost a chci zase něco pěkného dokázat.
Na Memoriálu Jana Pána v běhu na 800 metrů jste obsadil před dvěma roky páté místo. Na premiérové vítězství zatím čekáte. Přepíšete letos historii?

V roce 2013 jsem prožíval nejhorší sezonu v životě a v Táboře to byla tragédie. Takže na ten smolný rok bylo nejrozumnější úplně zapomenout a věřím, že se letos divákům představím v mnohem lepším světle a zapíšu se do historie táborské atletiky skvělým výkonem a samozřejmě i vítězstvím.
Myslíte si, že odolá rekord táborského stadionu 1:46,11 minuty Jozefa Repčíka z roku 2013? S jakým časem budete spokojený?

Tento čas je velice kvalitní. Netroufám si říct, čehož jsem momentálně schopný dosáhnout, jelikož osmistovka je pro mě ted hlavně jako doplněk. Ale chci běžet úplně naplno, i když to bude před diamantovou ligou ve Stockholmu. Nicméně rekord stadionu neubude lehké překonat. Každopádně bych se chtěl pokusit o čas pod minutu a sedmačtyřicet sekund. To bych byl moc spokojený. Věřím, že pokud se povede příprava a v závodě bude dobré tempo, může to být i rychlejší čas.
Na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 jste vypadl hned v rozběhu. Letos se chystáte na stejné místo, s jakými ambicemi pojedete na světový šampionát?

Do Pekingu pojedu s tím, že můj cíl je finále. Nic jiného mě neuspokojí. Těžce teď dřu, abych byl v Pekingu co nejsilnější a schopný závodit se všemi soupeři. Uvidíme, jak to dopadne. Už se moc těším.

Začínal jste jako steeplař, vyzkoušel jste čtvrtku, půlku, patnáctistovku a také pět kilometrů. Jaká je vlastně vaše nejoblíbenější trať?

Ano, vyzkoušel jsem si toho už docela dost. Musím se přiznat, že nejoblíbenější disciplínou je patnáctistovka. Už od mládí jsem ji měl nejradši, ale ještě k tomu nějak nevedla cesta. Jsem rád, že už jsem plnoplatným mílařem. Tato trať je poctivá a musí se v ni skloubit všechno. Rychlost, sila a vytrvalost. A to mám rád.