Dálkař Wágner: Sezóna je jen test, zda má cenu pokračovat ve skákání

Atlet Pražské Dukly se vrací do Tábora znovu po roce. V dějišti loňského republikového šampionátu se ovšem zranil. Únavová zlomenina mu vystavila stopku na celý rok. Dálkaři, který má atletiku jen jako koníček, dokonce hrozil konec kariéry. Po roční pauze ale zranění vyléčil a podle letošní sezóny se rozhodně, zde bude v atletice pokračovat.

Vracíte se na stadion, kde držíte rekord v dálkařském sektoru. Jaké cíle máte nyní?

 Hlavně si nic neudělat a závod si užít. Protože právě loni na MČR jsem se v Táboře zranil a od té doby prakticky neskákal. Do Tábora se ale pokaždé těším, nejen kvůli vyhlášenému dálkařskému sektoru ale také díky skvělé divácké kulise, která na závodech vždy panuje.

Jak vážné to bylo zranění, že vám nedovolilo rok závodit?

Asi po třech měsících, kdy jsem pořád slyšel nějaké nepřesné diagnózy se ukázalo, že mám únavovou zlomeninu stydké kosti.

Nepomýšlel jste při takovém zranění a ve vašem věku na konec sportovní kariéry?

Ano, doktoři mi sdělili, že je to nejspíš konec. Sice jsem ještě absolvoval podzimní soustředění, ale halovou sezónu musel vynechat. Paradoxně jsem si tak splnil jeden ze svých velkých snů.

Co máte na mysli?

Odcestoval jsem k „protinožcům“ a procestoval téměř půl kontinentu. Byl to nepopsatelný zážitek a můj velký sen, který jsem si konečně splnil.

Jak jste se ke skákání vrátil?

Zpět do Česka jsem přicestoval v březnu a začal pozvolna a od nuly trénovat. Opravdu jsem si užíval a stále ještě užívám, že se můžu znovu proběhnout bez bolesti. Chtělo to čas.

Již dříve jste avizoval, že atletika je pro vás jenom koníčkem, ale vždy jste podával výborné výkony. Po vleklém zranění je to tedy už ta opravdová volnočasová aktivita?

Ano za osm metrů jsem skákal, ale dálka je pro mě koníčkem už dlouho, na tréninky chodím až po práci a krásně si tam pročistím hlavu. Vzhledem ke zdravotním okolnostem jsem rád, že se můžu atletice ještě aspoň takhle věnovat.

Žádné velké cíle si pro letošní sezónu tedy nekladete?

Ne, beru to spíš jako test, jestli má smysl dál pokračovat. Snažím se užívat si každý závod, i když je to někdy těžké. V paměti totiž pořád mám, jaké to bylo skákat za osm metrů, jen tělo teď nějak neposlouchá. (smích)