Letošní ročník Velké ceny Tábora poznamenal vítr
Na 56. ročníku atletické Velké ceny Tábora se představili čeští i zahraniční účastníci, někteří z nich ladili formu před nadcházejícím mistrovství světa v Londýně. Blízko k vytvoření rekordu stadionu Míru měl ukrajinský steeplař Roman Rostikus. Ještě lepší výkony ale znemožnil neustále točící se vítr.
Novinkou letošní Velké ceny byl smíšený štafetový překážkový běh žáků. Na start nesmírně dramatického a vyrovnaného závodu se postavily tři čtveřice, které se v cíli vtěsnaly do dvou desetin vteřiny.
V úvodu tradičního mítinku si vyzkoušela svoji formu trojice vícebojařů, která nás bude reprezentovat na světovém šampionátu. Sedmibojařka Eliška Klučinová si v Táboře otestovala skok vysoký. S průměrným výkonem 177 cm obsadila druhé místo. „Je to sice na mě hodně málo, ale neskákala jsem vyloženě špatně. Prala jsem se tady s větrem. Skoky byly vysoké, pouze jsem kulminovala jinde, než nad laťkou,“ vysvětlila a netroufla si odhadnout svoje ambice na MS. „Sice nejsem pověrčivá, ale od jisté doby nemám ráda prognózy. Nevadí mi černé kočky, ani šlapat po kanálech. V Londýně budu bojovat o co nejlepší umístění,“ slíbila.
Naopak desetibojař Adam Sebastin Helcelet absolvoval vrh koulí a hod oštěpem. „Nakonec jsem spokojený. Ale jenom díky poslednímu pokusu v kouli, ostatní se mi vůbec nepovedli. S koulí se trápím celou sezonu, proto jsem rád, že se pomalu zvedám. Oštěp byl dobrý, překonal jsem třikrát šestašedesát metrů. Po náročném soustředění jsem hodně unavený. V Londýně si troufám na osobák (8335 bodů), což by odpovídalo finálové příčce. Na medaili bude potřeba alespoň 8600 bodů. Letos je konkurence děsně našlapaná,“ uvedl.
Kateřina Cachová nastoupila ve výšce a běhu na 100 metrů překážek. Poprvé skončila pátá, potom druhá.
Ve skoku vysokém žen se z táborských zástupkyň nejvíce dařilo Ladě Doležalové, která skončila výkonem 173 centimetrů čtvrtá. „Jsem naprosto spokojená. Letos mám totiž neustále problémy s koleny a kvůli tomu jsem toho moc nenatrénovala. Proto jsem vůbec nečekala, že bych mohla něco skočit. Ale pomohlo mi domácí prostředí, skáče se mi tady strašně dobře. Úžasná atmosféra mě dokázala neuvěřitelně vyhecovat,“ pochvalovala si. Na výšce 177 cm dokonce atakovala osobní rekord. Tentokrát neúspěšně. „Všechny tři pokusy se mi povedly, ale bylo to jen o kousek.“
Co se nepodařilo Ladě, naopak dokázal její oddílový kolega Jan Kabíček. Svoje osobní maximum překonal o 4 centimetry, když na třetí pokus zdolal laťku ve výšce 196 cm. „Dlouho jsem se plácal na 192 cm. Proto jsem šťastný, že si mi už konečně podařilo zlepšit,“ řekl dvacetiletý výškař. Věří, že letos se ještě zlepší a troufá si na víc. „Doufám, že dvoukilo padne co nejdřív. Nejlepší by bylo ještě letos,“ plánuje si. Další domácí naděje osmnáctiletý Štěpán Svoboda skočil o 5 cm víc a skončil čtvrtý. Na juniorském mistrovství republiky už dokázal zdolat 206 cm, což mu zajistilo stříbrnou medaili. „Dneska jsem chtěl víc, aspoň 205. Ale měl jsem problémy s technikou, v domácím prostředí mě navíc svazovala nervozita,“ litoval.
Když už všichni soupeři doskákali, teprve pak vstoupil do sektoru Ukrajinec Dmytro Demyanyuk. Po zdolání výšky 219 cm, si nechal dát na stojany 227 cm. Jenže dívky z pracovní čety na tuto výšku ani nedosáhly. Naštěstí jim okamžitě vypomohli oba táborští výškaři a Demyanyuk mohl pokračovat. Ale jeho letošní maximum zůstalo nepokořeno.
Nesmírně blízko měl k překonání rekordu stadionu Ukrajinec Roman Rostikus. V sólo závodě v běhu na 3 km překážek udával od začátku rychlé tempo, ale nakonec zaostal o pouhou vteřinu.
Dálkaři Radku Juškovi scházelo k překonání osmimetrové hranice deset centimetrů. „Formu mám. Ta by měla forma gradovat na mistrovství světa. Ale chybělo mi trošku víc energie a vítr do zad. Nedávno jsem se vrátil ze soustředění, proto jsem ještě unavený,“ prohlásil. Juška už letos překonal český rekord výkonem 829 cm. Věří, že neřekl poslední slovo. „Nechci nic zakřiknout, ale rád bych ho vylepšil až v Londýně,“ řekl s úsměvem.
Běhu na 200 metrů vévodila od startu Denisa Rosolová a zdálo se, že jednoznačně míří za vítězstvím. Jenže asi 40 metrů před cílem zpomalila, nakonec se v bolestech poroučela na táborský tartan. V tu chvíli všem přítomným zatrnulo, jak bude zranění závažné. „Byla to naštěstí jen křeč. Proto jsem zpomalila a nechtěla riskovat,“ vysvětlila.
Memoriálová půlka měla jasného favorita – Janu Kubistu. Ten svoji roli dokonale zvládl a zvítězil časem 1:48,44 minuty. „S vítězstvím jsem spokojen, ale s časem moc ne. Protivítr byl v závěrečných metrech dost silný a já už nedokázal zrychlit,“ zlobil se na sebe trojnásobný vítěz memoriálu Ing. Jana Pána.
Na start se postavil i devatenáctiletý zástupce domácích barev Jakub Škrdleta. Odstartoval dobře a pohyboval se v polovině startovního pole. „Snažil jsem se jít na osobák, ale přepálil jsem to. Strhla mě skvělá atmosféra. Ve druhé polovině závodu mi už chyběly síly,“ litoval táborský atlet. I když doběhl poslední, přesto si nakonec vylepšil osobní rekord o sedm desetin vteřiny. A když se po chvilce dozvěděl dosažený čas 1:53,95 minuty, šťastně se rozesmál. Prvním gratulantem mu byl jeho trenér David Bor.
Ženská půlka byla daleko vyrovnanější, o vítězce se rozhodlo až v cílové rovince. Nejrychlejší byla Alena Ulrichová, před Dianou Mezuliáníkovou a Rakušankou Carinou Schrempf.
Oštěpařka Barbora Špotáková sice v Táboře suverénně vyhrála, ale šedesátimetrovou hranici zdolala až v závěrečných dvou pokusech. „Nechtěla jsem zklamat diváky, když jsem slíbila, že budu v Táboře startovat. Necítila jsem se od rána moc dobře. Byl to sice trochu boj, ale nakonec jsem se k jednomu výkonu vzepjala,“ přiznala únavu z náročného cestování a dodala: „Věřím, že i v takové únavě budu schopná hodit na mistrovství světa kvalifikační limit.“ Dvojnásobnou olympijskou vítězku pobolívá levá pata. „Musím si ji omlátit během prvních hodů. Postupem času pak přestane bolet,“ vysvětlila. V dalších dnech už bude převážně regenerovat a odpočívat. Do Londýna se už těší, místní stadion patří k těm oblíbeným. A taky doufá v podporu fanoušků. „Zatím vím o deseti nejbližších. Snad dorazí i další. Objednávali jsme tradičně novou edici triček „Bára ultras“, kterých je docela dost,“ zve potencionální zájemce. Svůj závod si Bára jede do Londýna patřičně užít. „Ať se bude dít cokoliv, budu rozdávat úsměvy,“ slibuje dobře nalazená Barbora Špotáková.
Závod na 110 metrů překážek poznamenal silný protivítr o síle 1.7 m/s. Petr Svoboda od prvních metrů nesmírně dřel a bojoval. Chtěl dokázat, že v Táboře se mu vždy dařilo. Suverénně zvítězil v čase 13,61 vteřiny. „Na dosažený výkon měl vliv protivítr. S tím se bojuje nesmírně špatně. Paradoxem je, že se cítím skvěle. Mám radost, že už jsem konečně zdravý a můžu závodit,“ uvedl bronzový medailista z letošního halového mistrovství Evropy. Jenže pak kvůli zdravotním problémům odpočíval, začal znovu závodit až 14. července. Ostrý limit na světový šampionát nesplnil, pouze B limit. „Myslím si, že mě pořadatelé nepozvou, protože letos se překážky běhají hodně rychle. Můj výkon je zhruba asi třiačtyřicátý, pozvánku dostane jen čtyřicítka,“ vysvětlil. Česká ikona nejkratších překážek nezapomněla poděkovat táborskému publiku. „Když jsem se po zranění vrátil a dokázal zaběhnout v Táboře po zranění zaběhnout limit na ME 2014 a v roce 2008 při MČR mužů a žen překonal český rekord 13,29 vteřiny. Už tehdy mi strašně pomohla výborná zdejší atmosféra a podpora táborských fanoušků. Je to super tady závodit každý rok!“ Po té se ozval bouřlivý potlesk a vzkaz od diváků: „Máme tě rádi!“
Tečkou za povedeným 56. ročníkem Velké ceny Tábory byl finálový běh na 100 metrů. K nejrychlejším patřila dvojice Kanaďanů, která dosáhla shodného času – 10,44 vteřina. Cílová fotografie nakonec určila za vítěze Sama Efaha, druhý skončil Andre Ford Azonwanna a třetí doběhl Dominik Záleský.
Velká cena Tábora se povedla. Spokojeni odcházeli nejen fanoušci, ale i atleti, kteří vylepšili svoje osobní rekordy. Spousta z nich se do Tábora opět vrátí. Třeba už za rok, na 57. ročník Velké ceny.
výsledky jsou k dispozici na webu atletika.cz >>> zde <<<
