Posledním závodem ve Zlíně se uzavřela série závodů Albert Triatlon Tour, kde děti bojovaly o jízdní kola a účast ve finále, které se uskuteční v Praze Butovicích 8. 9. 2013. Přes 2000 dětí po celé České republice závodilo prostřednictvím tohoto projektu za myšlenku „vzepřít se osudu“. Tu do závodu vnesl svým neobyčejným životním příběhem jeho organizátor, Tomáš Slavata.
Citace: Albert Triatlon Tour je víc než závod. Je to příběh, za kterým se skrývá dětská odvaha a chuť bojovat.
Tomáš se snaží svým příběhem a příkladem motivovat dospělé i děti kolem sebe. Vychoval dvě děti z dětského domova a je nositelem několika ocenění. Jedním z mnoha projektů, kterým Tomáš vdechl život je i Albert Triatlon Tour, závod, ve kterém dostane svou šanci každé dítě, ať už z běžné rodiny, nebo z dětského domova. O tom, že projekt Albert Triatlon Tour má svůj smysl a že jeho organizaci vzal Tomáš za správný konec, svědčí řada nádherných momentů, při kterých děti prokázaly takovou míru empatie a solidarity, že by se od nich mohli učit i mnozí dospělí.
Krásné sportovní chování předvedl například vítěz jednoho ze závodů Jakub Heidrich, když se vzdal vyhraného kola ve prospěch svého o stupeň slabšího soupeře, velmi hezky se zachovala i trojice dívek ze stupňů vítězů, které se rozhodly svou výhru věnovat méně úspěšné dětské závodnici, která utrpěla pád na trati. Také Štěpán Bechyňa, který nastoupil do závodu s jednou myšlenkou a to, že chce vyhrát kolo pro dětský domov Přerov. Honza Beneš, který své kolo také věnoval a mnoho dalších.
Podobných a téměř dojemných gest bylo během série závodů k vidění celá řada, přesto se myšlenka závodu nesetkala vždy s pochopením a na Tomáše Slavatu dopadala i slova kritiky. A ta ať je na místě, či nikoli, jedno se Tomášovi upřít nedá, Albert Triatlon Tour dětem přinesla poučení i radost a co chtít víc? Důkazem toho, jsou i velká jména triatlonistů, kteří sami od sebe podpořili Tomášovo snažení a samotný závod např. Filip Ospalý, několikanásobný účastník Olympijských her, nebo také Přemysl Švarc, který byl na Olympiádě v Londýně a IRONMAN Petr Vabroušek, který patři ve světě mezi ty nejlepší v tom nejtěžším železném triatlonu.
Tomáši, zajímalo by mne, proč si se pustil do projektu Albert Triatlon Tour?
Proč? Protože jsem do něj chtěl vložit svůj příběh a jeden životní moment, který mě zachránil od ulice. Byl to moment, kdy jsem pochopil, že ve sportu mohu najít únik před starostmi, které pocházely z dospělého světa a z nefunkční rodiny. To samé jsem chtěl ukázat i klukům, které jsem vychovával a rád bych dal tenhle pocit naděje v lepší zítřek i všem ostatním dětem, které to potřebují.
Navzdory dobrému úmyslu, ale tvé závody nezřídka čelí kritice. Proč?
Myslím, že je to z důvodu nepochopení celé myšlenky. Nejde mi o to uspořádat profesionální závody, ale o to, spojit děti z různých světů a ukázat jim další možnou cestu a naučit je vzájemnému pochopení.
Nemrzí tě ale kritika někdy? Nebere ti chuť a energii do další práce?
Někdy mě to trápí, ale i tohle patří k životu. Někdy si říkám, že ta kritika je odrazem neschopnosti lidí něco kolem sebe změnit. A vzkaz rýpalům dalšího typu? Ano, je to všechno pro mě velký byznys, strašně jsem na tom zbohatnul. (smích)
Všechny své projekty jsi odstartoval dřív, než jsi pro ně získal silné partnery. Jak jsi to udělal?
Když jsem rozjížděl tréninkové kempy, atletický oddíl v Řepích a následně sérii závodů pro děti, hodně jsem se zadlužil, protože jsem věřil své myšlence. Dokonce jsem prodal byt a peníze jsem investoval do aktivit pro děti. Mám pocit, že dnešní společnost je až příliš zvyklá na to jen přijímat. Lidé často chodí po firmách a shánějí peníze, aby mohli zrealizovat svůj nápad. Já ale zastávám názor a pevně si za ním stojím, že pokud chci dokázat, že má myšlenka je dobrá a mé snahy půjdou dobrým směrem, pak musím vše vytvořit sám. Dobrý funkční projekt si už pak další lidi a partnery najde sám.
Chceš tedy říct, že si tě větší firmy našly postupem času samy?
Ano, je to tak, krom značky Author, která mi dala důvěru už před mnoha lety díky tomu, že jsem vychovával kluky. O mé práci se začalo nejdříve psát, pak přišla i ocenění a díky tomu se lidé dozvěděli víc o mé činnosti a o tom, co vše za mnou stojí. Tím jsem si získal i důvěru v kruzích, kde lidé peníze mají, ale jsou už unavení z těch, co je neustále oslovují se slovy: „přispějete?“ Když chceme pomoci, musí to jít z nás a člověk, který ty prostředky má musí sám dospět k rozhodnutí, že chce podpořit právě náš projekt. Nikdo přeci nemá rád, když ho někdo k něčemu nutí a přesvědčuje jej, že právě to co on nabízí je to nejlepší.
Když už je řeč o Authoru, kolik kol se rozdalo za poslední tři ročníky?
Celkem se rozdalo na 500 kol, což je pro mne úžasné a při představě tolika šťastných dětí je to super. Museli dokázat, že si to skutečně zaslouží. Moc vděčím firmě Author, která mi veškerá kola nechává za velice výhodné ceny a jsem pak schopen to vše pokrýt ze zdrojů jak vlastních tak partnerů, kteří při mě stojí.
Někde jsem četla, že v rámci svých projektů najezdíš skoro 50 000 km ročně. Jak to zvládáš?
Díky tomu, co dělám, strávím opravdu spoustu času v autě. Jezdím na závody, které pořádáme, ale pokud tam chci děti dostat, musím za nimi také jezdit do škol a do dětských domovů. E-mail většinou nic nevyřeší. Jsem unavený, ale každá zpráva od dětí, ve které píší, že půjdou za svým snem, je mi důkazem, že to, co dělám, má smysl.
Všimla jsem si, že se nevěnuješ jen dětem, ale pomáháš i pořadatelům jiných závodů. Ty jim pomoc nabízíš, nebo tě sami oslovují?
- posledních dvou letech mne občas kontaktují pořadatelé, kteří mají podobnou myšlenku jako já a chtějí připravit pro děti, nebo i pro dospělé krásný závod. Proto se nebráním, pokud mám čas a prostředky, přijet podpořit i další triatlonové závody. Vše dělám zdarma, pro děti vozím ceny a snažím se pomoci zajistit jim na závodech dobré zázemí.
Jak jsi vnímal ocenění, které ti udělil Mezinárodní olympijský výbor v roce 2012?
Přijmout takovou cenu pro mne bylo něco neuvěřitelného. K tomu jsme se dokonce dozvěděli, že ve světě tuto cenu neobdržel nikdo mladší, než jsem já a to je pro mne obrovská satisfakce za práci, kterou posledních 6 let dělám. Už to, že si mého snažení všimli členové Českého olympijského výboru a nominovali mě na ocenění za Českou republiku pro mne byla velká pocta. Jsem kluk, který na sebe chtěl vždy upozorňovat a to jsem dokázal prostřednictvím své práce pro druhé a výchovou dvou dětí z dětského domova.
Lidé se často pletou a myslí si, že jsem dostal mezinárodní cenu Fair Play. Tu jsem sice dostal, ale od Českého klubu fair play v roce 2008 za záchranu lidského života.
Prozradíš Tomáši, co tě teď čeká v nejbližší době?
Přes léto mě čekají tréninkové kempy s dětmi, dále u sebe budu mít děti z dětských domovů, kterým se budu věnovat a rád bych také dokončil švýcarského Ironmana. Jelikož jsem letos ale vůbec neměl čas na trénink, bude mým cílem jen to, abych dokončil.
Ať už je Tomášova motivace jakákoliv, je obdivuhodné jak silná je jeho víra i snaha přetvořit alespoň některé dětské osudy. A my se od něj můžeme učit. Inspirovat se a snažit se, aby i náš život byl pomocí a inspirací druhým.
