Číslo 7 bývá štastným číslem a určitě tomu tak bylo i v případě 7. závodu v rámci závodů Albert Triatlon Tour 2013, který se uskutečnil 5. 6. 2013 ve sportovním areálu Komora v Táboře. Albert Triatlon Tour aktuálně probíhá po celé České republice a Tábor byl vybrán jako zástupce pro Jihočeský kraj. Soutěžily hlavně děti z dětských domovů a sociálně slabších rodin, zúčastnit se ale mohl kdokoli a tak nechyběli ani děti, které sportují za Dětskou atletickou ligu v Táboře.
Počasí dětem přálo a nic nemohlo zastavit Tomáše Slavatu a jeho tým, aby během dopoledne připravili vše, co je k závodu třeba a hlavně vytyčit trat. Tentokrát Tomáš využil náročnosti terénu a část trati vyznačil přes poměrně náročný val, přes který děti musely běžet. Po obědě se začali pomalu ale jistě v registračních stanech registrovat malí i velcí závodníci, bylo jim přiděleno startovní číslo, které si umístili na viditelné místo, a v ten okamžik se v dětech začal probouzet ten správný bojovný duch. Soutěžilo se ve třech disciplínách - na úvod takzvané kačenky, kdy se děti musely dostat v podřepu ke svému kolu, na něž nasedly a co nejrychleji se vyrazily na trat. Tomáš Slavata je na svém kole vedl celou závodní dráhou až do cíle, kde seskočily z kola a oběhly určený počet kol, s ohledem na svůj věk. Závody se tentokrát neobešly bez kolize, po pádu jednoho ze závodníků musela být přivolána záchranná služba. Středeční Albert Triatlon Tour se ale nesl v duchu štastných sedmiček a tak vše nakonec dopadlo dobře a ošetřovalo se jen pár odřenin. Celkem vítězným obloukem proběhlo skoro 150 dětí, o pitný režim a zdravou svačinku se postarali lektoři ze „Zdravé Pětky“.
Tomáš Slavata nám po závodech prozradil: „Dnes jsem byl naprosto nadšený z atmosféry, kterou závodníci a jejich fanoušci vytvořili, ale z čeho jsem měl největší radost, byla síla a odhodlání dětí z dětských domovů, které se na start postavily vedle trénovaných sportovců z Dětské atletické ligy v Táboře a byly pro ně rovnocennými soupeři, několik závodních kol totiž putovalo závodníkům z dětských domovů. Přesně tohle je totiž cílem projetu, naučit se prostřednictvím sportu přijímat své soupeře a nebát se jich, at už jsou jakkoliv silní nebo mají jakoukoliv podobu, zkrátka VZEŘÍT SE OSUDU! Je pro mě velkou odměnou, když na závodech vidím děti, jak se touto myšlenkou inspirují a co já vím, třeba alespoň jednomu z nich pomůžu jít za svým snem a to přece stojí za to, ne?“
