Tábor ve městě? Proč ne. Takzvaný příměstský tábor přece nutně neznamená, že se děti budou nudit někde na rozpálené periferii. Záleží přece na tom, jak zajímavý program pro ně připravíte, jaká místa s nimi objevíte a čím si společně strávený čas zpestříte. Jeden z takových příměstských táborů proběhl minulý týden. Kde jinde, než v Táboře. Byla to premiéra. O tom, jak proběhla a jaký z toho všeho má pocit, se s námi podělila trenérka Šárka Chládková. Pro ty, kdo něco takového plánují do budoucna ve svém oddíle, přidala i pár praktických rad. Takže, jak bylo na táboře v Táboře?
Jak vás napadlo příměstský tábor pořádat? Inspirovala jste se někde?
Poprvé jsem o příměstských táborech slyšela loni v Kostnici. Ta je naším partnerským městem a my jsme tam byli s malými atlety na návštěvě. Kolega z místního atletického klubu nám nastínil, jak to dělají a nás to zaujalo. Začala jsem něco podobného plánovat u nás v oddíle. Nevěděla jsem ale, jestli bude o takovou prázdninovou aktivitu zájem. Nejdříve jsem loni zkusila soustředění pro osmi až jedenáctileté děti a letos už jsme přidali k soustředěním dva termíny příměstských táborů. Premiérový byl 12.- 16. července, další náš čeká na závěr prázdnin 23.- 27. srpna. Jedná se vždy od pondělí až pátek.
Kolik času bylo třeba na přípravu a v kolika lidech se to dá zvládnout?
Přípravu jsme zvládly dvě. Já a kolegyně Petra Kukačková. Nejdříve, asi tak dva měsíce dopředu, jsme si nastínily program, vybraly termín a daly vše na papír. Těsně před začátkem jsme si zajistily vše potřebné- pronájmy, jídelníček a domluvily jsme se na programu. Ten byl připraven jak ve variantě na teplé dny, tak na chladnější. S podnájmem stadionu a šatnou nám pomohl předseda oddílu David Bor.
Co byste v přípravné fázi někomu, kdo chce něco podobného organizovat, poradila?
Asi nejdůležitější je dostat včas mezi rodiče, že se něco takového koná, prostě dříve, než naplánují svým dětem rozvrh prázdnin.
Účastnily se jen děti z oddílu nebo i „zvenku“? Jak jste o akci dali vědět?
Z větší časti se zúčastnily děti z oddílu, k nim přibyli většinou sourozenci, ale přišly i děti, které klub nenavštěvují. Měli jsme letáčky, kde byla nabídka jak pro děti z VS Tábor tak pro veřejnost. Nabízeli jsme letáky hlavně na sportovním odpoledni uspořádaném městem Tábor a také na závodech pro veřejnost, které náš oddíl pořádá. Hlavně všechno bylo- jak informace, tak přihláška- ke stažení na našich internetových stránkách. Děti z oddílu dostávaly přihlášku s informacemi na trénincích a ještě jsem poslala nabídku všem na mail.
Na kolik příměstský tábor rodiče dětí přišel?
Děti z oddílu platily 1300 korun, ostatní účastníci 1500. V ceně bylo jídlo, pití, vstupy, zašli jsme si na zmrzlinu...
Jaký byl zájem? Kolik se zúčastnilo dětí?
Našim cílem bylo, mít na každý termín nejméně 10-15 dětí. Na první termín, který už proběhl, přišlo 15 dětí od pěti do dvanácti let.
V kolika trenérech jste to zvládli? Pomohli vám třeba rodiče dětí?
Trenérky jsme byly dvě. Rodiče nepomáhali, ale pokud by bylo dětí více, měly jsme v plánu oslovit spíše starší atletky z našeho oddílu. Ale vzhledem k tomu, že bylo velice horké počasí a hodně jsme navštěvovali bazén, tak jsme je nevyužily. Tohle bych v budoucnu určitě zavedla, děvčata by nám pomohla s hrami a podobně.
Chodili jste na bazén... kde všude program probíhal?
Základnu jsme měli na našem atletickém stadionu, kde byla k dispozici zamykatelná šatna. Měli jsme zamluvenou dráhu i trávník. Organizačně to vypadalo tak, že na stadion děti přicházely ráno a odpoledne si je rodiče vyzvedávali opět tam. Stadion sousedí s plaveckým bazénem a na jídlo jsme docházeli do restaurace pár kroků od stadionu.
Co se vám ohledně volby místa osvědčilo?
Mít základnu, tedy uzamykatelnou šatnu. Dobré bylo, že „základna“ byla na stadionu. Děti to tam znají, já a kolegyně jsme měly k dispozici pomůcky na hry. Důležité je naplánovat i obědy blízko „základny“. Prostě mít všechno při ruce.
Jak takový den na příměstském táboře vypadá?
Den začínal příchodem dětí. Starší chodily samy, ty mladší vozili rodiče mezi 7:30- 8 hodinou. Odcházelo se po čtvrté hodině. Program začínal v osm, ale vše bylo ovlivněné počasím. Ráno jsme hráli hry, dopoledne jsme strávili většinou na bazénu.
Jak bylo dětem zajištěné jídlo a pití?
Na jídlo jsme chodili ve 12:30. Jídelníček jsme si s kolegyní vytvořily samy a byly jsme rády, že nám to restaurace umožnila. I pití jsme dětem zajišťovaly samy, měly si přinést jen lahev.
A odpolední program?
Po obědě jsme sportovní hry prokládali buď procházkou na zmrzlinu nebo sedacími hrami, kterých měla kolegyně přichystaných opravdu dost. Ve středu jsme byli na celodenním výletě u řeky Lužnice na Harachovce. Šli jsme ve dvou skupinách stylem šipkované a schované záchytné body byly psané morseovkou. Tu jsme probrali před odchodem a děti dostaly pomůcky na vyluštění. Velké děti měly za úkol luštit, malé dělaly a hledaly šipky. Na konci čekalo děti hledání pokladu, koupaní v řece a oběd. Cesta zpátky byla v horku náročná, ale zpestřovali jsme si to hrami a tak všichni došli po svých!
Co se dětem z programu nejvíce líbilo?
Na tuto otázku odpovídal každý jinak, ale hodně dětí mluvilo právě o výletě na Harachovku. Radost měly určitě z naší takzvané Prázdninové kroniky, kterou jsme dětem s Petrou udělaly. Zapisovalo se nejen to, co se dělo, ale i praktické věci, jako třeba co si přinést. Nakonec byla kronka proložena úžasným slohem Petry, a jejím shrnutím celého týdne.
Byly nějaké problémy? Pokud ano, jak se jim příště vyhnout?
Asi to bude znít divně, ale žádné nebyly. Jedinou změnu pro další ročníky vidíme ve změně začátku programu. Děti budeme klidně hlídali od 7:30- 8:30, kdy by přicházely. Samotný program by pak začal od 8:30, tedy o půl hodiny později, než letos. Dopoledne je hodně dlouhé, a tak je třeba trochu ušetřit čas.
Jaké zkušenosti, které by se daly poradit někomu, kdo by se chtěl do něčeho takového pustit, jste získala ve fázi, kdy tábor probíhal?
Organizačně: udělat si plán na různá počasí, rozplánovat den tak, aby se děti nenudily a měly pořad co dělat. Dodržení programu je sice důležité, ale ani improvizace není špatná a někdy nutná, zvláště v případě, že jsou děti unavené nebo se náhle změní počasí. Ohledně motivace dětí byla super zmíněná kronika, do které se zapisovalo vše, co jsme dělali, byla určená i na výsledky. O zázemí jsem už mluvila, takže: zajistit si místo, kde je k dispozici tělocvična pro případ špatného počasí nebo klubovna. Určitě mít uzamykatelnou šatnu pro děti, místo na hry jako třeba travnatou plochu. Jídlo? Víme, že děti mají rády plněné sladké knedlíky, rajskou a řízek, což jsme s Petrou objednaly v restauraci a udělaly jsme moc dobře. Pití? Voda se šťávou je nejlepší řešení.
Jak vypadal závěr tábora?
Děti od nás obdržely pěkné povídáni do kroniky, lízátka a plyšáka na památku. Rozloučili jsme se jak s dětmi, tak s rodiči.
Jaký máte z premiéry příměstského tábora pocit?
Protože nám děti a rodiče moc děkovali, tak jsou pocity dobré. Vypadá to, že jsme to zvládly a je to zase další impuls do práce s dětmi. Nešlo by to ale dělat každý týden, časově je to náročné, hlavně proto, že jsme obě také mamky a být na stadionu od sedmi od rána do pěti večer je dlouhá doba. Určitě by to šlo dělat tak, aby se trenéři přípravky i nějak prostřídali.
Co vás nejvíc překvapilo, nadchlo?
Mě asi to, jak se starší děti staraly o ty malé. I přesto, že se neznaly a viděly se třeba poprvé, pomáhaly jim s oblékáním, při hrách v družstvech jim byly k ruce, na výletě, v bazéně je hlídaly. Měla jsem s toho radost a pocit, že se z nich stala partička, a že si to užily.
Text připravila: Pavla Pražáková
Foto: Šárka Chládková
