Před několika lety zasadily atletické zahradnice Šárka s Petrou několik desítek nových atletických sazenic. Sázely je na podzim, tak si moc dobře uvědomovaly, že ne všechna semínka jistě vzklíčí. Počaly semínka pravidelně zalévat, okopávat, třídit, když po zimě vytáhly své hlavičky ze země. Ne všechna semínka vydržela nápor zimních mrazů a vůbec zimních nečasů. Některá se zlomila pod silným větrem během prvního roku svého života, některá vydržela déle, ale časem z nich atletický život stejně vyprchal.
Byla však taková semínka, která se měla k životu od začátku a žádná nepřízeň s jejich stonky nezamávala. Tahle semínka se brzo vytáhla ze země, rozvinula velké listy a jejich těla mohutněla s každou konví od zahradnic.
Rozhodly se proto zahradnice vyvést mladé rostlinky do nových lokalit na jiné povětří. Hned první den snesl se na rostlinky speciální déšť, zvaný podle místní lokality VESELSKÝ.
A s rostlinkami se stal zázrak. Nejenže se vybarvily do nejkrásnějších barev, ale v jistých časových intervalech začaly rostlinky vystupovat ze svého rostlinného těla a počaly se převtělovat do těl mladých a krásných atletů a atletek. A když se nacházely zrovna v těle atleta, ti ale dělali věci!
Běhali jako vítr, skákali jako žabky daleko i vysoko, házeli míčky různých velikostí a mezi sebou se všelijak proplétali, škádlili a smáli. I zalíbilo se mladým rostlinkám pohybovat se světem volně a bez omezování pohybu jejich kořeny a rozhodly se zůstat těmi mladými krásnými atlety a atletkami. Zahradnice ukončily svoje zalévání a okopávání a staly se regulérními trenérkami.
Ve velké pohodě byl ukončen pobyt na Veselském povětří a všichni se svorně domluvili, že je dobré býti člověkem a mít možnost se nejenom svobodně pohybovat, ale ještě navíc tréninkem vylepšit svoje kroky, skoky, hody a běhy.
